O Derekovi

*25.5.2007, původní jméno Al Capone Llubpet

Dereček byl jako štěňula u mámy nejklidnější, což se mělo hoodně brzo změnit. Doma se projevoval jako velký suverén a my ho těžce nezajímali. Za to všechno okolo bylo zajímavé až moc.

Během pár měsíců se mu podařilo dokonale přeorganizovat život nám i našim nejbližším, včetně nového vybavení domácností, nebo alespoň drobné bytové úpravy a přestěhování některého nábytku, který by jinak utrpěl nenapravitelné újmy...

Za první rok jsme doma vystřídali dva gauče, vyměnili koberec za parkety, přišli o většinu kytek, děda o kachničku, Pavel o nějakého toho holuba, Nikita žila v neustálém napětí, kdy na ní asi zase bude ten malý netvor dorážet, a já se bála vracet z práce, co mě doma asi zase čeká...

Během dalšího půl roku se začali frekvence těchto "záchvatů" snižovat, ale když náhodou propukly, stálo to za to. Díky jeho snažení jsme si museli koupit opět nový gauč a pár drobnějších věcí na běžný provoz domácnosti.

Teď už je celkem hodný, jen lopatky se smetáčkem a jelení lůj musím neustále dokupovat :o)

Ještě mu nebyly ani 3 měsíce, když měl první úraz. Šel za mnou do oblíbené kuchyně a najednou zabrečel. Jenom tak trochu kvíknul a začal kulhat na pravou zadní. Okamžitě jsme jeli na veterinu, kde zjistili, že si natáhl tříselný vaz. Čekalo nás 14 dní klidového režimu. Hrůzou mi vstávali vlasy na hlavě, jak asi toho malého neposedu udržím v klidu. První týden to šlo, bylo vidět, že mu není moc dobře a pořád ležel. Celých 14 dní jsem s ním spala na zemi, aby se nenamáhal škrábáním se na gauč (to byl ještě první, docela vysoký). Tak hodný od té doby už snad nebyl a v tu dobu se z něj stal šílený závislák. Neustále se potřebuje na někoho mačkat a lepit, neustále nás musí olizovat a hlavně neustále cítí potřebu nás něčím bavit.

Dereček byl jako malý dost často atakován jinými psy, snad pro jeho obrovský temperament a domněnku, že každý je kámoš. Bohužel teď s cizími pejsky nechce moc kamarádit, málokterý mu sedne hned napoprvé. Navíc ho dost popuzuje obojek, takže jsme nedávno pořídili kšírky (které se na obvod hrudníčku víc jak 70cm shání opravdu blbě) a doufáme, že nám spolu s trochou převýchovy pomohou.

Na druhou stranu nás spousta lidí "upozorňovalo", že bulík a další domácí mazlíčci k sobě nepůjdou, což jsme nikdy nepochopili, proč si to mysleli. Dereček naprosto miluje svou králičí ségru Nikitu i miniaturního pana Pupíka, nevadí mu kočky, jen ty ptáčci jsou zábava... :D Ale co rozhodně nemiluje jsou koně a krávy (to je trochu překážka v mé vysněné práci zootechnika :D)

Dereček je klasický "gaučák", akorát že neječí na cizí psy a lidi :D (šikovně vyčkává, až si začne protějšek, aby byl alespoň trochu v právu :D) Rád spí pod dekou a nechá se objímat. Loni na konci léta jsem odešla do práce a zapomněla jsem zavřít okno. Když jsem se vrátila, Dereček kulhal. On se totiž ještě nenaučil přikrýt sám a ofoukly mu zádíčka... Zmobilizovala jsem celou rodinu, všichni se sjeli a nikdo mi nevěřil, že mu něco je, protože vítal jako vždy. No je to pravý bulda, který na sobě nedá nic znát.

Derečeka si za ty necelé dva roky všichni oblíbili, včetně těch, kteří tvrdili (než jsme si ho pořídili), že nám ho nepohlídají ani na pět minut před krámem :o) Jen pár vyjímek si myslí, že jeho temperament nutně znamená, že je nevychovaný a neposlouchá. Ale já vím své... Dereček vůbec není podle mých představ, je mnohem lepší a mě se splnilo víc, než jen sen, že mi jde bulda bez problému na volno u nohy...