O panu Pupíkovi

*8/2008, od p. Frolíka z Velkého Borku, T.hermanni

Pan Pupík je náš poslední přírůstek, zároveň nejmenší a podle mého názoru nejzajímavější. Má 6cm na délku, 5cm na šířku a váží 35gramů. V poměru s jeho malinkým tělíčkem má určitě největší bydleníčko, které jsme měli nějaký ten měsíc objednané na míru. Pájovi se nějak zvlášť nelíbí, ale chtěl mi udělat radost (jeden z jeho záslužných činů :D ).

Pojmenovali jsme ho podle fotky, kterou má v CITESu, kde je vidět po narození pozůstatek "pupíku", a také podle jedné plyšové želvy, kterou jsem taky kdysi dávno dostala k Vánocům a která měla na vysačce napsáno "korytnačka Pupik" (ano, měla našitý malý pupík ;o) )  Tak teď jen doufáme, že se z něj nevyklube za pár let slečna Pupíková, to už se nám zdá trochu dlouhé :D

Pan Pupík se v novém terárku pěkně zabydlel, má zde vše co potřebuje. Dlouho jsme přemýšleli, z čeho mu udělat domeček, schovku na ochlazení, až jsme přišli na kokos (při jeho úpravě jsem měla na telefonu Páju aby mi napovídal jak na to, málem jsem si uřízla celou ruku a nakonec to stejně muselo vydržet, než Pája přijel a opravil, co se mě podařilo spáchat..). Z kokosu si teď pan Pupík občas dělá most na bungee, občas spadne na záda a já pak šílím, jak dlouho tam asi tak ležel a jestli dýchá a pod. On si při tom většinou v klídku spinká a ještě na mě pak prská, jako že ho budím.. Opravdu by mě zajímalo, jak to řeší želvy ve volné přírodě. Přeci všechny neumřou hlady, nebo udušením...

Jinak Pája vybral pana Pupíka u chovatele velmi dobře - chtěl tu nejživější želvičku, která už tam chtěla nemilosrdně převálcovat všechny sourozence a neustále běhala sem tam. Takže pokud se někdo domnívá, že želvičky jsou nudná, pomalá, stále spící zvířátka,  přijeďte se podívat, pan Pupík Vás jistě vyvede z omylu :D Pokud si dovolím někdy přispat, pan Pupík přesně ví, jak si "ťuknout na sklo" aby mi dal jasně navědomí, že chce svoje lupeníčko (opravdu jsem netušila, že i tak maličká želvička dokáže vyprodukovat takový rámus). A pokud se zrovna nepodaří vzbudit mě jemu, našel perfektního spojence v Derečkovi, který už se o mé probuzení a následné nakrmení želvátka zaručeně postará... Neuvěřitelné, že všechny naše zvířátka tak pěkně drží spolu, co se týká nějakých našich nedostatků :D

Jednou, až bude ten vytoužený baráček, bych si ráda pořídila ještě Kajmanku supí, z čehož už asi Pája záslužný čin neudělá ;o) A samozdřejmě, až budeme mít jistotu, že pan Pupík je opravdu pán, mu pořídíme nějakou tu Žofinku nebo Jůlinku... (že by nějaký skrat v genech? :D )