O Nikitě

 *11.8.2004, Zakrslý beran bílý červenooký

Nikita je naše zlatíčko, nejstarší děťátko. A zvířátko, které mi ukázalo, že má svou vlastní osobnost, svoje vlastní názory (do kterých si rozhodně nenechá mluvit) a to vše docela brutálním způsobem (snad proto Nikita :D)

Nikita mě ze začátku vyloženě nesnášela. Nenechala se chytit, a když se mi to výjimečně podařilo, radši by si zlomila vaz, než aby u mě dvě vteřiny vydržela. Skoky z jakkékoli výšky jí nedělali problém, zalézt do jakéhokoli koutku (i na pohled nemožného) také ne. Jakmile jsem na ní jen promluvila, okamžitě prskala, dupala, vztekala se. Jakmile se jí podařilo utéci, někam zalezla, tam všechno co našla rozkousala (mimo elektriky - té se nikdy nedotkla) a pořádně nabobkovala. V noci mě nenechala za žádnou cenu spát, když se zdálo, že se trochu uklidnila, nejen že nabobkovala na mém klíně, ale taky mě totálně celou počurala... Byla jsme z ní dost nešťastná a vážně jsem uvažovala, že jí Pájovi vrátím. Nejvíc mě vytáčela, když jsme přijeli domů a od mé maminy si nechala naprosto všechno líbit, stejně tak od Páji.

Po maturitě jsem si jí vzala na dva měsíce domů do Prahy (než jsme se společně odstěhovali na léto k Pájovi), kde najednou, jako mávnutím kouzelným proutkem, se proměnila v opravdového beránka.. Dodnes netuším, jestli to byla mámina péče, nebo nově objevené přátelství s naší kokřicí Utynkou, ale z Nikity je od té doby největší mazel-králík, jakého jsem kdy viděla.

Občas má ještě nějaké to období, kdy se nechová zrovna ukázkově, ale to připisujeme k jejímu ramlování (za tento výraz jsem na střední dostala za pět z reprodukce zvířat, bohužel mi profesor tohoto předmětu nebyl schopen vysvětlit ani důvod, ani jiný, snad odborný termín, takže toto jsem se rozhodla vesele používat dál :D). Má moc ráda Derečka, od kterého si nechá snad všechno líbit, čistit uši i zuby, nechá se od něj pusinkovat i "vykusovat blešky". Je hodně malinká a drobná, ale to už má od králíčete, kdy byla nejmenší, za to však nejživější z vrhu. Je to nedílná součást našeho zvířetníku, všichni jí moc milujeme a dnes už víme, že i ona nás nemá jen na jídlo.... :D