Adéla s potomky

Možná Vám přijde divné, že na stránkách o zvířátkách najdete kytku. Také proto jsem jí zařadila do našich kamarádů. A také pro to, že bych nejspíš neměla tolik co psát o kytce. I když náš společný příběh je hodně dlouhý a Adéla se nám za poslední rok docela zbláznila...

 Adélka

Adéla je pro mě taková srdeční záležitost. Pořídila si ji moje prababička když se narodila moje mamina. Po tom, co nás Máňa (jinak jsem babičce neřekla) opustila, ukořistila si Adélu máma. To tedy nebylo nijak těžké, jelikož nikdo neměl tolik prostoru na takovou "obludu". Při stěhování jsme o Adélu málem přišli, když jí chtěl otec s jeho kamarádem nechat u popelnice. Naštěstí je včas varoval jejich pud sebezáchovy (kdyby se vrátili bez kytky, měli ze života peklo na zemi) a Adélku přivezli. Po cestě jí ale někde upustili (nebo jak to tenkrát bylo) a nepřežil to květináč, takže jsme ji hned museli přesadit. Adéla měla u babičky bydleníčko na skříni, u okna na sever. Tyto podmínky jsme jí zachovali, jen na druhé straně okna. Takže nám po nějaké době vytáhla novou, opět pěkně zkroucenou větev, zatímco ta stará pomalu odumřela. 

Přede dvěma lety jsem "zdědila" byt i s Adélou. V rámci vlastních úprav nábytku jsem opět přestěhovala skříň i s Adélou na druhou stranu okna. A Adélka se mi loni na jaře nějak zbláznila. Začala po 42 letech života v naší rodině vyhánět mladé Adélky. Měla jsem v plánu ji přesadit, tak mě k tomu alespoň trošku popohnala. Teda ale sehnat dost velký květináč bylo něco. 

malá Máňa 

Holka si nechce dát pokoj a celý rok jen dává nové a nové kytičky, jen s krátkou zimní pauzou. Teď na jaře se rozjela znovu, ale v ještě větší míře - kromě malých rostlinek se začala ještě větvit. Celkem měla 16 malých Adélek a zatím tři nové větvičky (opravdu nechápu, kde bere tu potřebu po tolika letech se větvit..). Malé Adélky rozdávám po rodině (aby měl každý alespoň jednu, snažím se jim je vnutit i násilím..) a kamarádům, kteří o ní mají zájem (hlavně Věrce, která mi pomáhá při vyndavání miminek ze spárů velkých kořenů). Já si nechala jen jednu (jelikož se bojím, že by mě za chvilku holky spořádali k večeři - proto taky Adéla :D ), které říkám Máňa - po babičce.

Já osobně si myslím, že v tom náhlém množení má Máňa prsty. Sice jsem jediná a zbytek rodiny si klepe na čelo, když slyší, jak si s "holkama zelenejma" povídam, ale kdo ví, jak to tam nahoře funguje. Každopádně se začala rozrůstat právě po tom, co jsem s ní začala bydlet a povídat si. Myslím, že tomu nahrává i fakt, že si každý stěžuje, jak mu malá Adélka neroste, zatímco ta moje se tváří, že maminu za chvilku dožene. Myslím, že mi chce Máňa něco říct, ale bohužel jsem ještě nerozluštila co. Zatím si myslím, že jeden z jejích záměrů je, aby po ní měl každý něco. A jelikož je to nejspíš shora trošku složitější, dává nám kytičky, což mi přijde opavdu milé.. :D

Další možnost by mohla být, že bouchnul zase nějaký Černobyl a proto nám kytička tak bují.. :D

Celý život s Adélou jsme měli za to, že Adéla je nějaký druh Monstery. Jelikož jsem nemohla najít žádnou monsteru s takovým kmenem a listy (listy Monstery jsou jakoby ohraničené), poslala jsem fotku Adélky do Botanické zahrady. Odpověděli obratem, že to Monstera rozhodně neí, že jde o Philodendron, s největší pravděpodobností o Philodendron pinnatifidum. Tak doufám, že šlo babičce právě o to a přestane mě tu po večerech strašit.

Jinak díky Adéle i Pája usoudil, že za nějaký čas, až si pořídíme ten vysněný baráček, budeme opravdu potřebovat zimní zahradu, jelikož si Adélu díky malým prostorům nemá kdo vzít (a já bych jí už ani nedala) a v nových baráčkách nebývají tak vysoké stropy jako ve starých činžákách. Tak doufám, že necháme vytvořit nějakou, která se bude babičce opravdu líbit....