Ne vždycky se na nás ten nahoře směje...

Dnes byl hodně náročný den. Jeli jsme s Utynkou a maminou na veterinu, nechat Utynce vyčistit zoubky a ukázat panu doktorovi ty škaredé bulky, co mamina Utynce našla po jarním ostříhání... Zoubky dopadly dobře, dokonce se ani nekonalo žádné trhání. Ale s tou velkou škaredou bulkou... Potvrdilo se mi to, co jsem tak nějak tušila. Nejde operovat. Ty menší na cecíkách by nejspíše šly, ale pan doktor nám vysvětlil, že v tomto stavu by to nemělo moc smysl, spíš naopak... Ta bulka na hrudní kosti je dost velká a je až v dutině hrudní.

Dnes už opravdu nechápu lidi (dokonce některými opovrhuji), kteří se svými psy absolvují několikrát do roka spoustu výstav, zkoušek, závodů.... Spousta se jich dokonce vymlouvá, že to pejsky baví! Podle mě je to nebaví. Podle mě prostě jen mají radost, že mohou udělat radost svým pánům. Prostě jsou nám jen tolik oddaní a milují nás... (Opravdu bych si netroufla říci, že Derečka baví cestování. Prostě je jen rád, že může být se mnou a že mám radost jak se chová slušně.)

Mamina nikdy nepotřebovala žádný papír, aby věděla, že Utynka je ta nejkrásnější na světě. Dokonce ho nepotřebovala ani pro to, aby si byla jistá, že se postaví mezi ní a "útočníka". A její největší radost je, když vidí Utynku běhat na volno, najít si nějaký klacík a pak ho dokonale rozkousat... Utynka to s námi neměla vždycky jednoduché, ale mohu s klidným svědomím říci, že je celý život maximálně milována (snad i víc než já nebo "nějaký chlap" ;o) ) a je vidět, že to ví a je šťastná. Díky mamině lásce nepřestala být šťastná ani při více než roční léčbě svrabu, ani teď, když už je slepá a vím, že ani zákeřnost rakoviny jí a mamině nezabrání užít si ošklivý konec (který snad bude trvat více než těch předběžně předpovídaných 4 let) na "plné pecky".  I když mi mamina dnes říkala, že je to chudinka, která si toho už hodně vytrpěla, myslím, že to není tak úplně pravda. Myslím, že moc pejsků by nemohlo říct, že se svým páníkem strávilo tolik krásných chvilek, že by mu jeho páník tak pěkně rozuměl jen podle pohledu, že by přestal jezdit někam, kde pejska nevidí rádi... 

Teď je čeká to nejtěžší společné  období a my se ho pokusíme prožívat co nejvíce s nimi - vždyť čas tak neúprosně letí....Věřím, že ho ty naše holky zvládnou na jedničku a na konci si budou moci říct "Bylo mi s Tebou fajn..."

Mami a Utynko - mám Vás moc ráda a děkuji, že Vy máte rády mě....