Cvičák

Včera nám konečně začal tolik vytoužený kurz základní ovladatelnosti psa, na který jsme se chystali s Abinkou. To jsme nemohli čekat, jaké zklamání nás tam čeká... Žádné slibované "vyběhání" pejsků před začátkem výuky, zjištění co už pejsci umí a dokonce ani kontrola očkováků se nekonala. Abinka byla dost vyděšená ze škrtících se pejsků na vodítkách (to opravdu z Pražských parků a vesnických lesů nezná) a podle toho se odvíjel i zbytek půlhodinky... Při zkoušení přivolání byla dost nešťastná, když jí instruktorka držela pod krkem a čekala až Pája poodejde. Nestihl říct ani povel a Abinka se už po vyřčení jména vyškubla a pospíchala do vytoužené páníčkovy náruče. Když šel vrátit stopovačku, pletla se mu celá šťastná pod nohy, div že jí Pája nezašlápl. Na to byl velmi důrazně upozorněn, že si jí má vzít na vodítko, aby mu neutekla... To nám naprosto stačilo, abychom si udělali o slečně a jejích odborných znalostech obrázek. Opravdu naše Abinka vypadala na rychlý a nečekaný úprk ;o) Jistě že by si jí připl, než by došel do řady, ale nepochopili jsme, proč jí okamžitě kazit radost připnutím. Dál se pejsci měli učit otočky u  nohy (jak to mohou učit psy, kteří ještě ani neumí chodit u nohy??) a nakonec nám bylo zděleno, že příští týden se budou pejsci učit odložení. A to naše Abinka zdaleka nebyla nejmladší! To už nám přišlo trošku drsné... Pro mě to bylo jen potvrzení mého dlouholetého názoru na cvičáky, ale Pája z toho byl trošku v šoku. Že odtamtud Abinka běžela nadšeně rovnou k autu snad ani říkat nemusím. Takže nám nejspíš nezbývá než se jen přihlásit jako člen do Písku a dál spolupracovat s Pájovým osvědčeným známým kynologem, který nám už předběžně přislíbil i výcvik obran.. Není nad individuální přístup. A na seznamky s pejsky bude muset začít Pája jezdit častěji do Prahy, pro velkou radost Derčka :D Jediné, co nás potěšilo na včerejším "výcviku", byla ukázka, jak hezký mají Abinak s Pájou vztah (vyloženě jí koukalo z očí, že pro něj udělá cokoli na světě, jen aby jí už nikde nenechával... :D)